Jak sestavit a zapojit domácí kino?

Poradíme vám, jaké máte možnosti, když chcete zvuk televizoru či projektoru vylepšit použitím systému domácího kina. Jaké vybrat, jak ho sestavit a jak zapojit?

O čem se dočtete:

Kvalita obsahu

Obraz

Zvuk

Drát, nebo bezdrát

Na co se zaměřit

 

Obraz je klíčový, ale zvuk mu sekunduje a je neméně důležitý v tom, jak intenzivně vás pohltí film, seriál či videohra. Moderní televizory jsou tenké (a projektory zase malé), takže i když vlastně znějí až překvapivě dobře, na fyzikální zákony jsou pochopitelně krátké a zvuk jako v kinosále z nich nedostanete – ani hlasitostí, ani prostorovostí.

Proto nadšení filmoví a televizní diváci už mnoho let pořizují a instalují domácí kina. Sestava dodatečných reproduktorů vytvoří mohutné, prostorové audio, které vás vtáhne do děje jako v opravdovém, velkém kině… V dnešním článku vám nebudeme doporučovat jeden produkt nebo jednoho výrobce, ale obecně se podíváme na domácí kina. Co je tvoří, jaké jsou možnosti jejich připojení a rozestavení a jaké funkce a vychytávky máte právo očekávat.

Máte dostatečně kvalitní zdroj obsahu?

Sestavovat domácí kino, jehož centrem bude starý přehrávač VHS kazet (víte vůbec ještě, co to je?), by nedávalo smysl.

Jako první byste tedy měli popřemýšlet nad tím, co bude představovat zdroj multimediálního obsahu. Ať už mluvíme o filmu, nebo například seriálu, jde vždy o obrazovou a zvukovou kvalitu.

Zvuk musí mít dostatečně vysoký bitrate a měl by samozřejmě být vícekanálový, prostorový, ideálně ve formátu Dolby Atmos nebo DTS:X.

Obraz by dnes měl být přinejmenším v rozlišení Full HD, není-li zbytí, a ideálně ve čtyřnásobně jemnějším 4K (tradičně 3 840 × 2 160 px, případně v širokém poměru stran 3 840 × cca 1 600 px).

Nemusíte být odborníci a koukat na film pod lupou. Pokud máte zdravé oči a uši, tak kvalitní obraz uvidíte a kvalitní zvuk uslyšíte.

Dost teorie – kde takový zdroj sehnat prakticky?

Nejjednodušší je mít dostatečně rychlé internetové připojení a streamovat obsah z aplikace v chytrém televizoru či projektoru. Netflix, Disney+, HBO Max, … Známé videotéky nabízejí špičkovou kvalitu obrazu i zvuku. Dáváte-li přednost fyzickým nosičům, máte k dispozici Blu-ray (nikoli DVD – to může mít dobrý zvuk, ale rozlišení na dobré úrovni nečekejte). A v České republice je legální stahovat určitým způsobem filmy z internetu (do debat o morálnosti se nepouštíme), takže pokud stáhnete dostatečně kvalitní „rip“, může být také plně kvalitní.

Na čem budete obraz sledovat?

Máte dvě hlavní možnosti: Televizor, nebo projektor. (Ignorujme netradiční varianty, jako je velký monitor počítače se sestavou reproduktorů nebo mobilní telefon připojený přes Bluetooth k bezdrátovému soundbaru, i když i to je samozřejmě možné.)

Klasické chytré televizory v posledních letech výrazně zlevnily, a přitom značně vyrostly a zlepšil se jim obraz. Win-win-win. Obecně se dá říct, že je vhodné koupit největší 4K televizor, jaký se vám fyzicky vejde do daného prostoru (pozorovací vzdálenost prakticky nemusíte řešit) a na jaký máte rozpočet.

U projektorů se zase hodí zmínit, že už dnes mohou být chytré – tedy mohou nabízet stejné prostředí s chytrými aplikacemi jako moderní televizory. Musíte u nich více přemýšlet nad rozmístěním (bude na stropě? nebo nabízí ultrakrátkou projekční vzdálenost a bude jen pár desítek centimetrů od zdi?) a také nad maximálním jasem a s tím souvisejícími světelnostními podmínkami v místnosti. Pokud nemáte dobře zatemněno nebo nepořídíte vysoce svítivý, laserový projektor, je televizor jistější volba. Ale s menším obrazem…

Dovolujeme si vás odkázat na články Jak vybrat televizor a Jak vybrat projektor.

Jak na kvalitní a prostorový zvuk?

Opět máte na výběr ze dvou řešení (nebo spíše pomyslně ze „dvou a půl“ řešení).

Tradiční varianta, jež je nicméně na ústupu, je sestava šesti nebo osmi fyzických reproduktorů, které jsou rozmístěné na příslušných místech v místnosti (vepředu, vzadu, uprostřed, potažmo nad/za hlavou apod. + basový subwoofer). Ty připojíte k zesilovači, který přes dekodér dostává signál například z onoho televizoru. Vše můžete koupit zvlášť, vyladit si sestavu na míru a dokonale si ji promyslet.

Je to nicméně komplikované a také drahé, proto získává na popularitě řešení, jež kombinuje pouze soundbar – dlouhý reproduktor (resp. kvádr či válec, který reproduktorů obsahuje vícero) – a subwoofer.

Prostorovosti pak systém dosahuje tak, že jednotlivé reproduktory uvnitř soundbaru jsou fyzicky natočené a vyladěné tak, aby zvuk šířily a odrážely do určitého směru a vytvářely dojem, že vás obklopuje. Zní to trochu jako sci-fi, ale funguje to výborně.

A proč jsme psali o „dvou a půl“ řešeních? Poslední variantou je totiž kombinace, kdy se o značnou část zvuku stará již zmíněný velký, centrální soundbar se subwooferem, a aby byl zvuk i hodně „fyzicky“ prostorový, doplníte do sestavy ještě zadní reproduktory.

Ve výsledku tak můžete mít například 11.1.4kanálový zvuk, jenž se line z 22 fyzických reproduktorů, ale v místnosti jsou jen čtyři „bedýnky“.

Kalibrace

Na závěr je ještě vhodné (respektive často nutné) zvuk zkalibrovat, tedy jemně vyladit tak, aby zněl opravdu správně.

V ideálním případě jste reproduktory obklopeni, jsou kolem vás v pomyslném kruhu. Modernější systémy už umí automaticky, pomocí odposlechu vyladit hlasitosti jednotlivých reproduktorů tak, aby na místě, kde sedíte, zněly rovnoměrně. Případně samozřejmě bývá možné to udělat ručně.

Pokud byste měli sestavu třeba pěti nebo sedmi starších reproduktorů rozmístěnou v nepravidelném tvaru v atypické místnosti, nemusíte si zoufat. Jedním z řešení je pouštět multimédia přes počítač (s televizorem/projektore, jež poslouží jako „monitor“), kde v příslušném ovládacím softwaru zvuku nastavíte polohu jednotlivých reproduktorů i jejich zesílení/zeslabení. Není to tradiční, ale je to možné a funkční.

Drát, nebo bezdrát?

Máte štěstí – tedy všichni máme štěstí –, protože jsme se dožili doby, kdy bezdrátové systémy výborně fungují a nabízejí nekompromisní kvalitu zvuku.

Dříve jste neměli na výběr. Ke každému reproduktoru musel vést kabel, a to ideálně kvalitní (takže například ne úplně tenký). Ten jste následně správnou koncovkou museli připojit do správného konektoru na zesilovači. Kabel samozřejmě nesměl být moc krátký, logicky, ale kvůli kvalitě zvuku, nákladům na pořízení a „vzhlednosti“ ani nesměl být moc dlouhý, takže jste si sestavu domácího kina museli velmi dobře rozplánovat a přesně vyměřit.

Dnes jsou drátové sestavy oblíbené spíše u lidí, kteří jsou opravdu perfekcionisti, audiofilové, a neváhají utratit tisíce jen za samotné dráty. Také tuto možnost určitě můžete zvážit, pokud provádíte rekonstrukci domu či bytu. Když ve zdech a stropě připravíte drážky a husí krky, kterými bude možné vést kabely (nejen audiokabely, ale klidně i například síťový ethernet), může být drátové domácí kino elegantní a velmi dobře vymyšlené.

Jak jsme ale již zmínili, moderní standard je bezdrátový. Soundbary i reproduktory pochopitelně vyžadují napájení (ze sítě), ale samotný přenos zvuku probíhá vzduchem, nic není propojené dráty. Výhoda je nejen v tom, že ušetříte za kabeláž, ale také v tom, že výsledek je vzhledný.

Na co se ještě zaměřit?

Při výběru konkrétního domácího kina – respektive soundbaru – samozřejmě zohledněte i další parametry.

Vyplatí se pořídit model od stejného výrobce, od kterého máte televizor? Například Samsung má některé své soundbary nastavené tak, že po zapojení nevypnou (nenahradí) reproduktory televizoru, ale naopak je zužitkují a zařadí jako další kanály, aby bylo audio ještě mohutnější. Také je můžete ovládat televizním ovladačem.

Co se zdroje zvuku týče, jste omezeni na televizor/projektor, nebo se k soundbaru připojíte i telefonem přes Bluetooth? Či snad i sám o sobě nabízí podporu například Spotify či iTunes? Jak dobře umí analyzovat místnost a kalibrovat zvuk – pokud možno automaticky? Využijete nějaké dodatečné funkce, například hlasové asistenty či ekvalizéry?

Výběr je každopádně dostatečný, takže ať už máte jakékoli preference, jakoukoli místnost a jakýkoli zdroj obrazu a zvuku, určitě najdete to pravé řešení.